Šedé vlasy znamenají stáří, to prý nechceš
trb
14 min read
Ani se mi tomu nechce věřit, že původní článek a začátek mého #jdudošeda je téměř 4 roky starý. Projekt mých šedivých vlasů jsem zahájila totiž na jaře 2019. Psala jsem k tomu na starém blogu tento článek, který nechám víceméně v původní podobě, ale dodám k němu aktuální informace. Nebo spíše své aktuální pocity ohledně šedých vlasů. Ať už těch mých nebo cizích někde ukázaných. Překvapivě jsem zjistila, že moje šedé vlasy nejsou až tak takové, jak jsem čekala.
Starý text jsem označila kurzívou, takže kdo chcete, můžete přeskočit a číst jen to nové. Přidala jsem také moje staré posty na instagramu, aneb jak šel čas s mými šedivými vlasy v posledních čtyřech letech. Úvodní fotka je aktuální.
Jak to všechno začalo
Pokud mě sledujete na instagramu, tak tohle jste zaznamenali. Po nějaké časově dost roztahané úvaze jsem se rozhodla ostříhat a zároveň také, že se přestanu barvit. Že prostě nechám své vlasy žít si svou vlastní barvou. U které si toho nemusíme moc namlouvat, ona to přírodní barva sice bude, ale tak nějak tipuji z 40 % šedivá, možná i z poloviny.
Což je víceméně v pohodě. Je nutno říct, že můj první šedivý vlas mi kamarádka vytrhla v čerstvých 19 letech během vlahých letních večerů o prázdninách po maturitě. A od té doby to se mnou šlo dost šedivě. Jak to tak bývá, tak jsem to maskovala, barvila, hennovala a vlastně se mi žilo celkem dobře. Pak jsem nedávno v rozhovoru s vlastním genetickým materiálem (s mým otcem) zjistila, že nejspíš mi zbývá ještě tak deset let alespoň několika barevných vlasů.
A já se vlastně nechci maskovat. Neříkám, že už si nikdy neobarvím vlasy a že od teď budu jen šedivější a šedivější, třeba časem obarvím, nabízí se nějaká hezká blond barva, která mi konečně na šedé vlasy chytne studeně. Ale nebaví mě schovávat se taková, jaká jsem. Prostě jsem šedivá a chtěla bych se taková i vidět ráno v zrcadle. Vlastně se na to docela i těším.
Několik dnů/týdnů po ostříhání, asi tři měsíce od posledního barvení.
Jak jde čas směrem ke stáří
Nutno je říct, že za poslední zhruba půl rok jsem se dost smířila s vlastním stárnutím. A že mi došlo, že asi nechci být věčně mladá. Že nepotřebuji, aby mi kolemjdoucí následujících deset dvacet třicet let hádali neurčitých třicet až třicet pět, podle toho, jak se vyspím. A že jasně, občas to chci uhrát na trošku unavenou a s vráskami od sluníčka pětadvacítku, ale když mi to jednou přestane procházet, že je mi to vlastně jedno. Neříkám, že se na to všechno vykašlu, to zase ne, ale tak nějak mě šedivé vlasy už nerozhází.
Takže jsem si naposledy dala svoji oblíbenou světle hnědou hennu Light Mountain, myslím, že to bylo v dubnu, možná to bylo na začátku května (aktualizace: tedy přesně před 4 lety). V červenci jsem se nechala ostříhat a teď už to tak nějak já a moje krátké šediny válčíme tři měsíce (původní článek je z října 2019).
Zároveň mi přijde, že se během té doby šedivá na vlasech, ta přirozená šedivá, stala trendem. Možná je to tím, že se mě to víc týká, možná to nějak víc řeší moje okolí a posílá mi pořád odkazy na někoho, kdo prostě tu šedou nosí s hrdostí i ve třiceti. Nebo odkazy na články, které ukazují, jak kdo je šedivý a přirozený (jen třeba odkaz sem mi za poslední týden přišel třikrát). Taky jsem si vyyoutubovala „going gray“ a některé šedivé youtuberky mi přijdou opravdu krásné. A tak se na svou novou barvu těším stále víc.
Jak se přestat barvit?
Což je dobře, protože co jsem při studiu této sociovlasové problematiky zaznamenala, tak je důležité být rozhodnutý. Protože jinak se taky může stát, že to zase znovu nabarvíte. On ostatně právě ten tlak z okolí je asi nejvýznamnější okolnost, se kterou se při šedivění budete muset vypořádat. Od rodičů, od dětí, od náhodných kolemjdoucích, že už nebudu vypadat tak mladá a proč nechci vypadat mladá. Tak jakou na to dáme barvičku od kadeřnice. A vůbec celé to nastavení společnosti, že sůl a pepř chlapům sluší a dodává jim vážnost, zatímco žena bude vypadat zanedbaně a zbytečně stará. Tak víte co: NASRAT. Nepotřebuji vypadat stále mladá a nepotřebuji svému okolí dokazovat, že o sebe dbám. Vlastně když se nad tím zamyslím, tak si v žádném případě nemyslím, že by barva mých vlasů jakkoliv definovala mou hodnotu nebo to, kým jsem, případně jak moc si o sebe dbám.
Pokud jde o praktické věci, tak já si nějaký ten přechod na šedou dost usnadnila ostříháním. V podstatě třeba na polovině vlasů mi barva (henna) nezůstala už vůbec. Na delších tam pořád v konečcích je, ale jak se henna postupně vymývá, tak se mi ve vlasech netvoří jasný přechod odrostů. Ono vůbec ta henna mi přechod na šedou vlastně dost usnadňuje. Nemám jasně viditelné odrosty, barva vypadá přirozeně, jen u hlavy je najednou o dost světlejší, hlavně v místech, která jsou už šedivá. Na druhou stranu moje přirozená barva je docela světlá, takže ani ta šedivá z vlasů nekřičí sůl a pepř. Spíš jen tak zatím ukazuje, že moje barva je ještě víc studená a do bíla, než by nějaká myší šeď naznačila.
Abych odrosty ještě více zmírnila, tak jsem si dala na hlavu blond hennu. Koupila jsem si Khadí medium blond, jedno balení jsem si dala na dvě aplikace. Barva se vůbec neprojevila na tmavých vlasech, ale ty šedivé lehce natónovala a opravdu mi přišlo, že zmírnila přechody. Na druhou stranu musím ale říct, že se mi ta blond henna extrémně rychle vymyla, prakticky efekt nepřežil první mytí. Takže do nové Khadí investovat určitě zatím nebudu, ale vím, že něco to dělá a efekt se mi dost líbil.
Naposledy nabarvená asi před rokem a kousek.
Jak se starat o šedé vlasy?
Jediné, s čím zatím trošku bojuji, je fakt, že šedé vlasy mají jinou texturu než normální. Kdysi jsem na to slyšela i kosmetickou přednášku, že vlasy jak ztrácí pigment, tak tam vznikají dírky ve struktuře, a proto jsou šedivé vlasy pórovité a nejsou tak hladké. Barva nebo teda v mém případě henna tohle dokázala velmi v pohodě vyřešit. Teď musím sahat po maskách, po různých bezoplachových péčích a stejně mi přijde, že nemám hlasy tak hezké a lesklé, jako jsem mívala čerstvě po nánosu henny. To mi docela chybí, ale pracuji na hledání optimálního řešení.
Takže co si myslíte tady u mě na blogu o šedivých nebarvených vlasech u žen? Já jsem momentálně dost pro a moje barva se mi zatím dost líbí. Uvidíme, co s tím udělá první stříhání, ke kterému se tedy chystám asi nejspíš až v novém roce, měla jsem vlasy dost krátké, tak to nechám povyrůst k hodně krátkému mikádu a teprve pak to nějak střihnu. Další shrnutí tohoto mého #jdudošeda můžete sledovat na IG.
Šedivé vlasy do společnosti nepatří
A popojedeme do dnešního času. Je nutno říct, že když jsem se před těmi čtyřmi lety vyfotila a také svěřila s tím, že budu odteď šedivá, tak jsem si tím vlastně nebyla až tak jistá. Nebo tedy byla jsem si jistá za sebe, ale nevěděla jsem, jaké čekat reakce v okolí. Bylo to dané tím, že jsem v podstatě ve svém okolí měla strašně málo šedivých vlasů. Jasně můj táta je šedivý, ale ke svému otci, co se stříhá strojkem na délku 4 mm, asi nebudu chodit pro radu, co si mám udělat s vlasy. Moje máma je taky šedivá, ale má tak zvláštní odstín šedé, že vlastně vypadá, jak kdyby byla blond. A ona byla blond celý život, takže vlastně žádná změna u ní nenastala.
Když jsem se ale podívala kolem sebe, tak jedna barva za druhou. Když se člověk podívá do televize, do časopisů, na sociální sítě… tak šediny se nenosily. Možná to bylo i mojí bublinou, rozhodně jsem aktivně nevyhledávala šedivé přirozené vlasy. Na druhou stranu je ale nutno říct, že ohlas, který jsem před čtyřmi roky dostala, moc neodpovídal všeobecnému pohledu na to, že barevné (a barvené) vlasy znamenají mládí. Zatímco šedivé vlasy jsou zanedbané, stáří a taky jsem to vzdala. Prostě šedivé vlasy nikdo nechce mít a nikdo se na ně nechce dívat. Tak toto mi řeklo fakt minimum lidí.
„Však na moje šediny nikdo není zvědavý“
Tak nějak to shrnula v jedné větě jedna influencerka, věkově zhruba 30+. Vlastně, když se nad tím zamyslím, tak je to skoro až smutné. To totální odsouzení šedivých vlasů u žen, protože žena má být asi věčně mladá. Stejně jako žena nemenstruuje (to jenom v reklamách a jenom modře), nerostou jí chlupy na nohou ani na jiných částech těla, ženy také neprdí a na záchod se chodí jen přepudrovat. Stejně tak se žena budí ráno už s full face makeupem a vlasy jí nikdy nezešediví. Maximálně tak v sedmdesáti a to už stejně umře, takže to není třeba řešit.
To byl tak zhruba obraz stárnoucí ženy, kterému jsem byla já vystavena od svého narození. Ve dvaceti si to člověk moc neuvědomuje. Kolik vlastně v tom prezentovaném veřejném prostoru vídá starších žen. Nebo tedy spíš nevídá. Ve čtyřiceti se ho to tak nějak začne týkat a co… abych se měla jít zahrabat a také přestat existovat.
Sociální sítě tomuto jen přidávají, tedy konkrétně mluvím hlavně o instagramu. A nejsou to jenom filtry. Je to také tím, že přece jenom většina uživatelů je tam mladších než já. A ti, co jsou starší, tak se dost často snaží vypadat mladší. A věty jako: na moje šediny není nikdo zvědavý nebo barvím si svoje šediny nebo taky chtělo by to novou barvu, protože šediny… narazíte na ně v příspěvcích, ve stories, v komentech, prostě všude. Takovou perličkou je pak postoj: já šedivé vlasy nemám (asi proto, že já jsem stále mladá).
Více než dva roky nebarvené vlasy.
Přirozené šedé vlasy jako trend
To jsem ale dost odbočila, protože v posledních letech jsou v mnoha mikrobublinách šedivé vlasy skoro až trendy. A na sociálních sítích je možné si najít mnoho i větších influencerek, které se barvit přestaly a které vám svoje šediny ukáží. Nejen to, začala jsem si toho všímat běžně i na ulici a v obchodech. Ženy, které si vlasy nebarví a které mají svou vlastní šedivou barvu, jsou a ta barva je mnohdy krásná.
Ono se sociálními sítěmi je totiž jedna potíž. Pomineme tedy to, že se tam většina z uživatelů snaží vypadat mladší a bez šedých vlasů. Protože když hledáte, tak ano ženy ve věku 50+ na instagramech jsou a ukazují své šedivé vlasy. Bohužel ale vypadají často minimálně o deset let mladší. Je tak strašně jednoduché se s těmito šedivými vlasy identifikovat, protože vlastně nevypadají staře. Vypadají klidně na 35, ať už to je filtrem, makeupem, oblečením. Jasně, tleskám i za to, je super vypadat mladší i se šedivými vlasy. Na druhou stranu ale musím říct, že šedivé vlasy, které potkávám normálně venku v reálném životě, mi jsou často mnohem sympatičtější. A často mi přijdou i krásnější.
Ano taky v reálu u pokladny koukám na prošedivělou paní, která si ty vlasy podle mě týden nemyla a tři dny nečesala, u kadeřnice nebyla tři roky a kondicionér viděla naposledy v minulém století. A taky si říkám, že to není hezké, že ta sůl a pepř nevypadá dobře. Opravdu to je ale jen barvou vlasů? Nebo spíš tím, že ty vlasy nejsou hezké a nikdo se o ně nestará.
Ve světle tohoto mého nedávného setkání, chápu tu připomínku, že když má žena šedivé vlasy, tak to vzdala. To mi občas někdo napíše, když už se ve své šedivé kráse vyfotím. Že ta šedá, prostě znamená, že jsem to vzdala. Protože tyto šedivé vlasy, co jsem nedávno potkala v obchodě, to vzdaly. Ale potkala jsem venku v parku i krásně kovově šedou, která vypadala jak nabarvená v kadeřnictví. Stejně tak stříbřitě bílá, kterou jsem viděla v kavárně. A ano obě vypadaly na svůj věk (50+ a 60+), rozhodně mi ale nepřišlo, že by to s barvou vzdaly i v životě.
Nic nevzdáte, jen prostě se nebudete barvit
Je to až zvláštní, ale já asi nikdy neslyšela, ani nikde nečetla, že by to nějaký muž vzdal. V jakémkoliv kontextu, nejen s barvením vlasů. Proč to tedy vždycky podle okolí vzdávají jen ženy? No nic, na to nemám odpověď, tak raději návrat k tématu.
Ono totiž se musím přiznat, tak já sice ušetřím každé dva měsíce nějaký ten čas, protože si vlasy nebarvím. Ale přijde mi, že péči o vlasy věnuji daleko více času, než když jsem je měla barvené. Musela jsem například začít používat pravidelně kondicionér, protože jinak to nerozčešu. To barvené vlasy jsem měla o dost více klouzavější a lépe se to česalo. No a když už používám kondicionér, tak jsem začala celkem pravidelně používat i různé bezoplachové krémy (mám Christophe Robin máslo). A taky používám silikonový Gliss Kur, dřív to pro mě býval spíš takový urychlovák učesání, dneska je to dost často dost zásadní u zacuchanějších vlasů.
Takže pokud jsem to s vynecháním barvení vzdala, tak já si tedy upřímně vzdávání představuji o dost méně náročné na produkty a celkově na čas strávený péčí o vlasy. A ano, na jednu stranu chápu, co tím chcete kdokoliv říct. Ta paní se šedivými vlasy, co jsem potkala tenkrát u pokladny, to podle mě dost vzdala. Na druhou stranu ta kauzalita úplně nesouhlasí. A rozhodně to není tak, že každý, kdo má šedivé vlasy, ten to vzdal.
Téměř tři roky nebarvená.
Postupně se ten obraz mění?
Chce se mi to dneska uzavřít, že vlastně šedé vlasy nejsou nic objevného a že je budeme vídat na ženách stále častěji. Že ta naše dnešní společnost začíná být natolik vyspělá, že chápeme, že žena nemusí být jen mladá. A že i žena má nárok na bílé vlasy. Já si toho určitě všímám, vidím krásně šedivé vlasy venku na ulici, stejně tak je vidím i na sociálních sítích. Všímám i starších šedivých celebrit, stejně tak i starších modelek v reklamách. Když to porovnám s tím, co jsem viděla před deseti nebo dvaceti lety.
Nejsem si ale jistá, jestli to spíš není moje osobní změna. Že moje osobní bublina, moje pozornost, moje nastavení zestárlo a já to více vidím. Rozhodně jsem si ale uvědomila jednu věc. Je naprosto zbytečné dělat ze svého šedivění nějakou pohromu. Protože vaše okolí to nejspíše řešit nebude, stejně jako neřešilo moje šedivé vlasy. Je to přirozená součást života a asi je lepší si uvědomit, že problém šedivých vlasů často vnímáme osobně špatně, protože stárneme a protože s tím nejsme úplně smíření. Jenomže toto je ta jedna jediná věc, kterou prostě nezměníme. Stárneme každým dnem a nikdy už nebudeme mladší ani méně šediví.
A tak záleží už jen na nás, jestli strávíme nějaké to množství času, které nám ještě zbývá a kterého je stále míň… jestli tento zbývající čas strávíme popíráním a maskováním. Nebo to prostě hodíme za hlavu a necháme tu hlavu zešedivět. Protože prostě mám jiné hodnoty než neurčitě mladou barvu vlasu. Já si vybrala přirozenost, nebudu tady nikoho přesvědčovat o tom, že je to lepší cesta. Vyberte si cestu, jakou chcete. Jen si vlastně tak nějak myslím, že to není nutné nějak moc řešit.
A co bych dodala na závěr? Já jsem se svým rozhodnutím být přirozeně šedivá a mít přirozenou barvu vlasů spokojená. Neměnila bych. Někdy si tedy řeknu, že bych možná chtěla zkusit novou barvu, ale jsem líná to vlastně dělat. Navíc se mi moje přirozená barva líbí pořád víc. Možná se to někdy změní, ale jak bych to tak řekla… šedivé vlasy jsou jedna z těch menších starostí, které vás se stárnutím čekají. Jo a vlastně ještě jedna věc, chtěla bych být ještě víc šedivá, ta moje šedivá pětina vlasů mi přijde až trapná. Trapné to vůbec zmiňovat.
(kombinace nového a archivu 10/2019)
