Moje původní recenze nebyla nijak jásavá a vlastně jsem od té doby názor nezměnila. Ale protože jsem na konci a taky aby se na to nezapomnělo a taky protože v poslední době jsou všude jen rozjásané názory, tak abychom si to prostě zopakovali. Jaká je vlastně medová maska od May Lindstrom?
O kom o čem? O medu.
No jo, #jevtomMED a na to mě to dostalo. Úplně poprvé, ještě než jsem to vyzkoušela, jsem prostě věděla, že tohle bude bomba, protože je v tom med. A med je prostě boží. To víme ne? Pak když už jsem to vyzkoušela, tak jsem se zamilovala do hebké konzistence, jak pohlazení, jak večer v posteli s knížkou, jak nenápadná hedvábná šála. K tomu vůně jako zakouřená orientální cukrárna. Příliš silná, příliš nápadná, není pro všechny a já to milovala. Dokonalá relaxace s vůní, zatímco je pleť schovaná pod vrstvou medu. Co od života chtít víc?
No jo, ale zachtělo se mi víc. Chtěla bych totiž, aby to něco dělalo i na pleti. Ono je fajn, že mi to voní, že se při ponoření prstu do hmoty masky ocitám v nebi a že miluji to pohlazení. Na pleti pak maska nezasychá, nechává lehce gelový povrch, který ani nějak moc nelepí. Navíc při slabé vrstvě ani není maska na první pohled vidět, takže v tom sousedy strašit nebudete. K čemu tohle všechno, když to potom smyju a s pletí to nic neudělá.
Ke komu k čemu? Slouží to nejspíš k ničemu.
Jako fakt nulový dopad na jakýkoliv stav pleti. Od začátku skoro do konce je to perfektní. Skvěle se to nanáší, naprosto úžasné je to na pleti, opravdu si pleť připadá jako v bavlnce, voní to tak krásně, že bych chtěla takový parfém. A při smývání to dělá jemnou mléčnou emulzi, která jde velmi dobře smýt a navíc pořád voní. A pak? Pak je tedy pokožka trošku vyhlazená. No a to je všechno. Člověk by od toho čekal třeba nějakou regeneraci. Ani prd. Taky by se dalo čekat čištění. A ono to umyje. Úplně stejně jako skoro jakýkoliv čistící gel nebo krém. Tak hydratace? Nic mimořádného, nic co by neuměl obyčejný hydratační krém. Nebo snad proti pupínková akce? Taky nic.
Navíc mi vadilo, že nejdřív byla konzistence skoro až lehce nadechnutá, ale nahoře na povrchu se věčně hromadila vrstva oleje. Nevím proč, ale vedlo to k tomu, že první polovina masky byla hodně olejová, ale dobře se nanášela a dobře se roztírala, zatímco ta druhá polovina byla stále hutnější a hutnější a nešla mi tak úplně nejsnadněji rozetřít.
Za koho za co? Za půl nové ledviny a ještě něco málo drobných.
Všechno tohle by vlastně bylo fajn. Rozhodně to není první maska, která nic nedělá. A není to ani první maska, která mi přijde fajn z hlediska všech ostatních aspektů (kromě účinků). Ale je to první maska, za kterou jsem zaplatila skoro tři tisíce. Takže můj závěrečný verdikt, který si myslím už tak od poloviny balení, a nic se na něm nezmění ani s poslední nanesenou dávkou?
Potřebujete to, protože to voní, ale za ty peníze to nestojí, takže to nekupujte.
Ledaže byste byli zazobaní…
(*koupené na cultbeauty, ale tam už to nekoupíte, jedině ofiko tady) (článek ze starého blogu 2018)
2 thoughts on “Plusy a mínusy voňavého Honey Mud od May Lindstrom ve třech pádech”