trb 
Toto je téměř deset let stará recenze. Na pleťový olej, který mě tenkrát před deseti let moc nezaujal. A vlastně mi moc nedělal. Proč tedy se k tomu vracet? Protože jsem pocítila takovou zvláštní touhu tento olej znovu vlastnit. Není přece jen tak, že se stále vyrábí. Musí to něco dělat. Musí to být přece skvělé. A já musela před deseti lety udělat někde chybu. Protože toto je prostě skvělé a ja na čase si to znovu vyzkoušet.
Což ale nemusí být úplně od věci. Protože moje pleť dost dospěla a možná… možná právě teď je tento zázračný olej přesně to, co potřebuji. Mám víc vrásek, méně pružnosti, méně pupínků a více potřeb. Navíc stejně moje oleje v poslední době za moc nestály. Potřebuji to? Nemyslíte? I když je to dneska krátké a hodně rezolutně odmítavé.
Měla jsem velká očekávání. Hlavně na tu regeneraci. A sjednocení a zářivou pleť. Nebo alespoň podpoření regenerace. A taky vypnutí a omlazení. Nebo alespoň malinkou regeneraci. Prostě naprosto podle názvu, když se něco jmenuje půlnoční oživující koncentrát, tak čekám, že se ráno probudím jako nová. A čekám fakt bombu. Koncentrovanou bombu. A ono nic. To zklamání snad až fyzicky bolelo… každé ráno… půl roku.
První měsíc jsem to ještě brala, jsem si říkala, že třeba to chce chvilku a ty zázračné účinky se ukážou. Ovšem je pravda, že jsem trošku ztratila motivaci a raději jsem se večer mazala něčím jiným nebo vůbec… tak nějak to totiž mělo na mé pleti lepší výsledky.
No ale no tak… jsem si musela říct jednoho krásného večera. Máš doma takový zázrak a ty se večer nemažeš. No ty ostudo. Zatnula jsem zuby a šla do toho pořádně.
Dobrý je… tedy alespoň ráda bych pozitivně hodnotila vůni. Ta se mi fakt líbí. Docela se mi líbí i konzistence, lehký olejíček, který se rychle vsakuje, dobře se roztírá a stačí ho opravdu maličko. Nesnáším to dávkování… hnusný odporný čudlík, který se mačká tak špatně, že jsem měla pokaždé pocit, že mi to klouby na prstech brzy spočítají. Jo a snad úplně nejhorší je, že to vůbec neubývá. Což by bylo dobrý, ale ono je to špatný, protože…
TO VŮBEC NIC NEDĚLÁ!
Nic. A přitom já se fakt snažila. První měsíc nic. Tak dáme tomu ještě chvilku. Druhý měsíc mažu jen přerušovaně. Třetí měsíc přerušovaně. Nic. Nic. Čtvrtý měsíc přerušovaně, pátý měsíc taky tak. Nic a nic. Šestý měsíc svědomitě. Nic. Sedmý měsíc stále svědomitě. Pořád nic. Osmý měsíc ještě stále svědomitě, ale moje odhodlání se ztrácí. Stále pořád zatracené-nebudu-tady-sprostá NIC. A v té kreténské lahvičce je toho stále ještě pořád půlka. Devátý měsíc to pomalu vzdávám, sice se pořád ještě občas namažu, ale moc si od toho neslibuji. Překvapivě to stále nic nedělá. Desátý měsíc lahvička už leží zabalená v balíčku za novou majitelkou… a tím bychom tohle asi ukončili, s velkou slávou jsem rozbalila před dvěma týdny Decleor a od té doby jsem spokojená!
(archiv 10/2014) (koupené na spacenk)
